Warning: Undefined array key "a" in /data/web/virtuals/301175/virtual/www/wp-content/plugins/podclankova-inzerce/gateway.php on line 2
Lidé si myslí, že najít v dnešní době ideálního partnera, nemůže být těžké. V době, kdy existuje celá řada internetových seznamek, mladí lidé se scházejí v barech, na diskotékách, podnikají různé akce s partou kamarádů, zkrátka těch možností, jak se seznámit existuje celá řada. Je najití a seznámení s partnerem opravdu tak snadné, jak se na první pohled zdá?
Já jsem s prvním klukem začala chodit v patnácti letech. I když se to ze začátku zdálo jako velká láska, náš vztah nevydržel déle než měsíc. Od té doby jsem prožila několik takových krátkodobých vztahů. Letos jsem si řekla DOST a začala jsem hledat partnera na dlouhodobější vztah, nejlépe na celý život.
Po Novém roce jsem nastoupila do velké firmy, ve které pracuje hodně mladých lidí a hlavně pohledných mužů, takže jsem si připadala jako v ráji. Doufala jsem, že tu najdu toho pravého. Už po dvou týdnech jsem měla první rande. Petr, jak se jmenuje, se mi zdál dokonalý. Je pohledný, milý a pozorný, prostě na první pohled dokonalý. Kolegyně mě před ním varovaly, že to není typ muže, který by hledal dlouhodobý vztah, ale že střídá ženy jako ponožky, takže já budu jen jeho další zpestření večera. Já jsem jim ale nevěřila. Přišlo mi, že mi jen závidí a dál jsem se těšila na naše první rande.
Den D
Když nadešel den našeho prvního rande, tak jsem byla už od rána strašně nervózní. Přemýšlela jsem, co si obleču, jaký si udělám účes a jak celý páteční večer proběhne. Petr mě vyzvedl v domluvený čas, šli jsme na večeři a pak k němu domů. I když jsem nechtěla, přesto jsem k němu šla, protože jsem nechtěla pokazit tak perfektní večer. Uvnitř se stalo přesně to, co asi všichni tušíte a bylo to naprosto dokonalé a já nesmírně šťastná.
Druhý den jsem odešla domů a těšila jsem se, až se s Petrem zase uvidím. On se mi ale celý víkend neozval. Samozřejmě jsem mu psala a volala, ale žádná odpověď nepřišla a já už jsem si pomalu začínala připouštět, že měly kolegyně pravdu, a že jsem jen další v Petrovým seznamu holek.
Probuzení ze snu
Přišlo pondělí a já jsem šla do práce. Na jednu stranu jsem se těšila, protože jsem věděla, že tam Petra uvidím, ale na druhou stranu jsem se bála, co mi řekne. Celý den se mi vyhýbal, a když jsem odcházela domů, tak jsem ho na chodbě viděla, jak si domlouvá rande s další kolegyní. V tu chvíli mi bylo všechno jasné a já jsem litovala, že jsem mu naletěla. S brekem jsem odešla domů a zapřisáhla jsem se, že příště už žádnému muži nenaletím, i kdyby by mi připadal sebedokonalejší.