Warning: Undefined array key "a" in /data/web/virtuals/301175/virtual/www/wp-content/plugins/podclankova-inzerce/gateway.php on line 2
Od doby, co se mi narodilo první dítě, tak jsem měla jasno v tom, že se chci dětem věnovat. Uzpůsobila jsem tomu celý svůj dosavadní život a našla si zaměstnaná, které sice není můj obor, ale umožňuje mi být s dětmi doma. Myslela jsem si, že jsem (nejen díky tomu) dobrá máma. O to více jsem byla překvapená, když mi byl řečený opak.
Dcera vystřídala několik kroužků, než se našla v tenise. Syn se našel v hokeji v podstatě hned, a tak toho tolik nevystřídal.
Oba jsou spokojení, občas mají řeči, když mají jít na trénink, ale považuji to za běžné. Já sama také nejsem robot a občas se mi někam nechce, ačkoliv mě ta daná věc baví. Ale někdy je lenora silnější.
Rozhodně z těchto občasných záchvěvů odporu nedělám závěr, že by děti daný sport nebavil.
Našla jsem si tři různé práce, které jdou převážně vykonávat z domova a uzpůsobuju je tomu, jak mě děti potřebují. Jedno zaměstnání musím vykonat vždy, zbylé dvě dle časových možností, ale samozřejmě je pak méně peněz.
Taháš děti po kroužkách, styď se
Donedávna jsem si myslela, jak jsem dobrá, že jsem si tohle takto zařídila. Nikdy jsem neodsuzovala maminky, které se vrátily na plný úvazek do práce a děti daly do večera do školky.
Za prvé nikdy nemohu znát jejich finanční situaci a nemusí mít takové štěstí na vlastní bydlení bez hypotéky, jako má naše rodina. A za druhé – je to jen a jen jejich věc.
Já se rozhodla, že dokud to finančně půjde, chci mít na děti co nejvíce času a věnovat se jim, vodit je na kroužky, chodit na výlety atd.
Já se takto rozhodla a žádala jsem jen, aby to okolí respektovalo, stejně jako já respektuji, že jiné maminky chtějí dělat kariéru, a tak jsou děti od rána do večera ve školce.
Jednou jsem se však na hřišti dostala do debaty ohledně kroužků. A bylo mi řečeno, že jsem ambiciózní matka, mám se nechat léčit a že jsem mnohem horší než mámy, které dítě nechávají do večera ve školce.
Protože to, že děti vodím na pravidelné kroužky, je týrání dětí, a rozhodně tím s nimi čas netrávím. Naopak je odkládám na sporty a říkám tomu „péče o děti“.
Na ortel si musím počkat
V jedné chvíli mě samozřejmě napadlo, že maminky jen závidí, že jsem si našla práce z domova a mohu pracovat v podstatě kdekoliv a děti mohou být na kroužcích, které začínají ve 13 hodin.
Ale samozřejmě ta slova zabolela a od té doby, kdykoliv jedeme na hokej nebo tenis, tak přemýšlím, zda ty maminky neměly pravdu.
Opravdu by mým dětem nebylo lépe ve školce a družině? Co když se jich opravdu jen zbavuji na kroužcích a říkám tomu „věnování se dětem“?
Rodičovství je těžké a nejhorší je, že nedostanete zpětnou vazbu okamžitě, jako třeba ve škole nebo v práci. Já si na odpověď budu muset počkat ještě mnoho let, než mé dospělé děti přijdou a řeknou, jak jsem si vedla.
Autor: Soňa J.