Warning: Undefined array key "a" in /data/web/virtuals/301175/virtual/www/wp-content/plugins/podclankova-inzerce/gateway.php on line 2
„Izabelo, máš už jít za šéfem.“ Ozval se v telefonu příjemný ženský hlas.
„Už jdu.“ Zahučela dotyčná a rychle mrkla do zrcátka, jestli nemá ubrečené oči. Tahle noc byla trýznivá. Nespala. Když ráno zazvonil budík, byla jak přejetá.
Upravila si vlasy a vyšla ze dveří.
Bořivoj ji už očekával. „Ahoj Izi, posaď se. Potřebuju se s tebou poradit o tom projektu.“ Řekl na uvítanou, zvedl k ní hlavu, ale hned poznal, že s Izabelou není vše, jak má být. „Nějaké trápení, zlatíčko?“ Zeptal se ještě žoviálně. „To sem nepatří. Máš svých starostí dost.“Vzdychla.
Bořivoj šel přímo k ní. „Ale Izi, poznám, když se s tebou něco děje.“
Izabela se zase rozplakala. „Tomáš.“ Špitla. „Odešel.“
Bořivoj nevěděl, co říct. Neuměl reagovat na ženský pláč. Instinktivně ji chytil za ruce. Pak se posadili a on si ji vzal na klín. Snažil se ji utěšit, tiše k ní hovořil a Izabela cítila takovou něhu, že Bořivoje letmo políbila. Bořivoj polibek opětoval. Než se vzpamatovala, líbal ji dál. Na tváři, na krku, níž a níž. Teď už se nemohl ubránit vzrušení nad Izabelinou jemnou krásou. Skutečnost, že jsou v kanceláři a kdokoli může znenadání vstoupit, nyní naprosto nevnímal.
Svlékl ji. V růžovém prádle s bílou perlou na krku byla nádherná. Vpíjel se očima do jejích ladných křivek. Neovládl se, klekl si před ní a jemnými dotyky probouzel celé její tělo k životu, k vzrušení.
Izabela nebyla z kamene. Naprosto podlehla jeho fyzickému vyznání. Chvějícími se prsty mu rozepjala košili, aby se mohla přitisknout na jeho hladkou, voňavou kůži. Objala ho a vnímala, jak Bořivojovi tluče srdce, cítila, jak po ní touží. Vášnivými polibky pokryla jeho mužná ramena, hruď, přejížděla mu rukama po bocích, hýždích i stehnech.
Zklamání z rozchodu, trápení, potlačovaná láska, to vše nyní vylétlo z duše ven a měnilo se v neskutečnou energii. Izabela a Bořivoj se milovali na provizorním kanapíčku, uprostřed firmy plné lidí a drnčících telefonů. To však pro ně nebyl problém. V tu stejnou dobu totiž oni dva letěli vesmírem.